Aloe vera štáva
Kdy pomáhá: Zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové
vředy Poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu
vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom
přecitlivělého střeva, vředy tračníku Potravinové alergie,
atopický ekzém
Jaterní problémy Poruchy látkové výměny Snížení imunity
Virové infekce Mykózy Kožní problémy Infekce ústní dutiny
Svědění
konečníku Artritida a revmatický zánět kloubů Vědecké výzkumy
prováděné ve 20. století Od začátku 30. let 20. století
Američané, Japonci a Rusové prováděli klinické výzkumy
aloe, na jejichž
základě byly potvrzeny léčivé vlastnosti této rostliny.
Zvláštní pozornost byla věnována analýze
slibného druhu této rostliny
- aloe obecné, která se pěstuje ve Spojených státech
(Aloe Vera Linne neboli Aloe Barbadensis). Níže jsou
uvedeny
některé výsledky výzkumů: " Rok 1934 - v jednom z prvních oficiálních
lékařských časopisů v USA byly publikovány informace na téma
využití aloe při léčbě 50 osob s těžkými kožními infekcemi,
popáleninami, vředy a popáleninami způsobenými rentgenovými
paprsky. U zkoumaných osob velmi rychle (dokonce dvakrát
rychleji než při normální léčbě) ustoupily záněty, zčervenání
a nepříjemné svědění a kůže pacientů rychle získala normální
vzhled.
U pacientů s následky rentgenového záření
aloe pomohla odstranit z povrchu kůže volné radikály,
které zvyšovaly
nebezpečí vzniku karcinogenních buněk. " Rok 1941 - potvrdilo
se, že složky aloe zmírňující projevy popálenin a infekce
kůže, jsou obsaženy v dužnině, která se nachází pod kůží
listů, a že tyto složky odolávají vysokým teplotám. " Rok
1950 - byly provedeny pokusy za účelem zjištění ničivého
vlivu některých složek aloe na tyčinkové bakterie tuberkulózy.
Jejich výsledky byly natolik dobré, že vědce povzbudily k
dalším pokusům v oblasti antibakteriálního působení aloe.
" Rok
1957 - na základě amerických a ruských výzkumů bylo dokázáno,
že pravidelné vyplachování úst a pití šťávy z aloe působí
podpůrně při léčbě infekcí dutiny ústní a paradentózy (zkouška
byla provedena na 150 osobách). " Rok 1963 - úspěšné ukončení
pokusu tří amerických specialistů, kteří podávali šťávu z
aloe 18 osobám trpícím vředy trávicího ústrojí; u těchto
nemocných došlo k zásadnímu zlepšení celkového stavu a rychlému
uzdravení. " Od r. 1969 až do konce 80. let se zkoumaly protizánětlivé,
antibakteriální a antimykotické vlastnosti některých složek
šťávy z aloe (mukopolysacharidy, antrachinony). Potvrdilo
se, že tyto složky likvidují nebo alespoň kontrolují streptokoky
a kvasinky (Candida Albicans) a jejich mutace. Bylo rovněž
zjištěno, že na rozdíl od běžných antibiotik nemají vedlejší
účinky.
" Rok 1978 - výzkumy amerických vědců potvrdily,
že beta-sitosterol obsažený ve šťávě z aloe působí protizánětlivě
a zabraňuje ukládání cholesterolu v žilách. Na základě těchto
výzkumů bylo také zjištěno, že lupelol (přírodní kyselina
salicylová přítomná v dužnině aloe) má analgetické vlastnosti
a ničí choroboplodné zárodky. " Rok 1982 - Dr. John Heggers
charakterizoval kyselinu salicylovou obsaženou ve šťávě z
aloe jako analgetickou, antibakteriální a protizánětlivou
složku, která působí podobně jako aspirin, ale nevyvolává
negativní vedlejší účinky.
" V r. 1985 Dr. Jeffrey Bland
z Linus Pauling Institute potvrdil, že pití šťávy z Aloe
Vera upravuje trávení, zmírňuje nechutenství, normalizuje
peristaltiku střev, předchází mykotickým infekcím, kontroluje
kmeny střevních bakterií, zmírňuje zánětlivé stavy a překyselení
žaludku, ale nevyvolává žádné vedlejší účinky. " Rok 1986
- vědečtí pracovníci Královského institutu v Saudské Arábii
potvrdili, že dužnina aloe podporuje snižování hladiny cukru
v krvi u diabetiků. " Rok 1987 - byly publikovány výsledky
výzkumů prováděných v Carringtonových laboratořích v USA,
v nichž se uvádí, že acemanon, který byl objeven v Aloe Vera,
má antivirové vlastnosti (působí kromě jiného na viry způsobující
nachlazení, chřipku, příušnice a spalničky) a zároveň zásadně
zvyšuje odolnost organismu proti infekcím a jiným chorobám. "
Rok
1989 - japonští vědci nalezli uvnitř listu
aloe tři protirakovinné složky, které napomáhají při
léčbě rakoviny plic, leukémie,
sarkomů a podporují odolnost organismu proti
nádorovým onemocněním. " V
r. 1991 vznikla Mezinárodní vědecká komise pro výzkum aloe,
která podporuje vědecké výzkumy a uděluje mezinárodní certifikáty
jakosti produktům pocházejícím z aloe. Výzkumy prováděné
v 90. letech potvrdily výše uvedené výsledky, což dokládá
zpráva uveřejněná v r. 1999 Johnem Andersonem v časopisu "Alternative
Medicine 3/99". Nelze opomenout ani mnohaleté kosmetické
využití aloe.
Aloe představuje důležitou složku hydratačních,
regeneračních a výživných krémů a masek,
mýdel, šamponů a vlasových balzámů. Skutečně kvalitní
kosmetika musí obsahovat
minimálně 20% složek z aloe. Bohatství ukryté
v aloe: Je známo, že dužnina v listech aloe obsahuje
více než 140 biologicky
aktivních složek, kromě jiných také:
1) Aminokyseliny
- většina exogenních a endogenních aminokyselin, neboli
těch, které
si organismus není schopen sám vyprodukovat
(např. lysin, leucin, valin, fenylalanin, treonin).
2) Enzymy - lipáza,
amyláza, celuláza a další. 3) Vitamíny
- všechny vitamíny ze skupiny B včetně malého množství
vitamínu B12, kyselina
listová, vitamíny C, A, cholin a další,
které
jsou rozpustné ve vodě. 4) Minerální sloučeniny vápníku,
draslíku, hořčíku,
fosforu, sodíku, zinku, železa, manganu,
chrómu, mědi a germánia. 5) Nenasycené mastné kyseliny
- kyselina linolová a linoleová,
kyselina stearinová a další. 6) Látky s
analgetickým účinkem - přírodní kyselina salicylová (lupeol)
a mléčnan
hořečnatý.
7) Látky s protizánětlivým účinkem - beta-sitosterol,
kampesterol, bradykináza. 8) Látky s antibakteriálním
účinkem - fenoly,
kyselina skořicová, lupeol, sloučeniny
síry. 9) Antrachinony (působí rovněž analgeticky, antivirově
a antibakteriálně)
- některé éterické oleje, rezistanol,
antracén, antranol, barbaloin a řada dalších. Šťáva z
dužniny
aloe
neobsahuje
aloin a emodin, které se vyskytují v
kůži aloe, protože tyto látky vyvolávají ve větším množství
negativní účinky (viz.
další kapitola - "Spor o aloin"). 10) Saponiny - mají stahující
a dezinfekční účinky na kůži. 11) Ligniny - díky nim proniká
šťáva z aloe snadno hluboko do lidské kůže (4 krát rychleji
než voda).
12) Biostimulátory - látky, které hrají
roli katalyzátorů - urychlují regenerační a metabolické
procesy. 13) Cukry
-monosacharidy - glukóza, fruktóza
a polysacharidy - polymanózy, glukomanózy a velké množství
mukopolysacharidů. Mukopolysacharidy
jsou polysacharidy s dlouhým uhlíkatým
řetězcem, které jsou nezbytnou složkou každé živé buňky.
Podle některých vědců
jsou právě tyto látky "tajnou zbraní" aloe, protože: " předchází
absorbci toxinů ze střev do krevního oběhu, " tvoří neproniknutelné
bariéry v buněčných stěnách, a tím chrání buňky před útoky
virů, " zajišťují příslušné zvlhčení chrupavčitých tkání, " zajišťují
správný průtok fyziologických tekutin, " zajišťují správnou
výměnu plynů v plícních sklípcích, " usnadňují absorbci vody
a výživných látek v trávicím ústrojí.
Mukopolysacharidy jsou
zpevňující látkou, ideálním buněčným
pojivem, které posiluje lidský organismus. Předpokládá
se, že jejich nedostatek způsobuje
virové infekce, bolesti kloubů, bolesti
kořínků, otoky, lymfatické městnání a trávicí problémy.
V organismu se projevuje nedostatečné
okysličení a vnitřní intoxikace.
Je třeba vědět, že organismus produkuje mukopolysacharidy
pouze do doby ukončení růstu
a později je získává z potravy.
Aloe
je nejbohatším rostlinným zdrojem mukopolysacharidů,
mezi nimiž má nejdůležitější úlohu
acemanan, známý jako jeden z "nejsilnějších imunostimulátorů
rostlinného původu". Tato látka aktivizuje imunitní systém,
zvláště pak makrofágy. V r. 1997 vědci podrobili makrofágy
(buňky, které ničí viry, plísně a bakterie) časově omezenému
působení acemananu a později je atakovali plísněmi Candida
albicans. Makrofágy, které byly v kontaktu s acemananem 10
minut, zničily posléze 38% plísní; ty, které byly ve styku
s touto látkou 60 minut - 98%, ve srovnání s kontrolní skupinou,
která nebyla stimulována acemananem.
Tímto způsobem bylo
prokázáno, že acemanan velmi
účinně stimuluje imunitní systém, který je následně schopen
bojovat s nejsilnějšími bacily
a viry. Podle některých vědců
je nutné poměřovat hodnotu šťávy z aloe právě podle množství
mukopolysacharidů, které
je v něm obsaženo. Všechny složky
šťávy z Aloe Vera mají zcela nepochybně léčivé účinky
a díky přírodnímu výběru vhodných
poměrů a spojení jsou její vlastnosti
synergicky zesíleny. To znamená, že plnohodnotná, přírodní
šťáva z aloe působí
daleko efektivněji a rychleji
než její jednotlivé složky. Spory o aloin Aloin a rovněž
emodin se vyskytují zcela záměrně
v kůži listů aloe, neboť jejich
výrazně hořká chuť a silný projímavý účinek chrání rostliny
aloe před divokou zvěří.
Na lidský organismus působí aloin
a emodin také projímavě, ve vysokých dávkách mohou dokonce
být nebezpečné. Někdy vyvolávají
rovněž alergické reakce. Kvalitní
šťáva z aloe musí být zbavena těchto látek, proto se
při zpracování rostlin stahuje kůže
z listů, nebo se šťáva získaná
z celého listu filtruje pomocí různých chemickofyzikálních
metod.
Šťáva z dužniny aloe,
která tyto látky neobsahuje,
je při užívání zcela bezpečná i ve vyšších dávkách.
Izolovaný aloin a emodin se následně
používají k výrobě některých
projímadel a protinádorových léků. Podpůrné působení
aloe při léčbě různých potíží: Blahodárné
složky aloe, jako například
mukopolysacharidy, antrachinony a organické kyseliny
mají regenerační, čistící
a posilující
účinek na lidský organismus,
zvlhčují a vyživují pokožku. Mají rovněž adaptogenní
vlastnosti, což znamená, že aloe
může účinkovat individuálně
podle druhu problémů.
Šťáva z aloe působí podpůrně při
následujících
potížích: " Zánětlivé
stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy - Mukopolysacharidy
a jiné sloučeniny cukrů chrání stěnu žaludku a dvanácterníku
před dráždivým působením kyseliny solné a leptavým účinkem
pepsinu, aktivizují přirozené ochranné mechanismy sliznice
prostřednictvím zvýšené produkce žaludečního slizu. - Šťáva
z aloe má pH cca 5, a díky tomu normalizuje pH žaludku na
správnou úroveň 5 - 5,5. - Taková reakce pH zmírňuje pálení
žáhy a vytváří podmínky nevhodné pro vývoj bakterií Helicobacter
pylori, které často vyvolávají zánětlivé stavy trávicího
ústrojí. - Acemanan posiluje imunitní systém, který je potom
schopen samostatně ničit škodlivé bakterie.
- Protizánětlivě
působící sloučeniny, jako
např. giberelin nebo beta-sitosterol, zmírňují otoky
a zánětlivé stavy žaludeční sliznice, příslušné
vitamíny (E, beta-karoten,
C, vitamíny ze skupiny B) značně urychlují hojení vředů. " Poruchy střevní činnosti, poruchy
správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy,
syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku - Šťáva z aloe
podporuje procesy trávení bílkovin ve střevech a napomáhá
při čištění střev. - Mukopolysacharidy, zvláště acemanan,
posilují imunitní systém natolik, že je schopen zlikvidovat
škodlivé plísně a kvasinky, které žijí ve střevech.
Choroboplodné
organismy způsobují velmi
vážné a těžko léčitelné onemocnění - kandidózu střev.
- Šťáva z aloe napomáhá vstřebávání potřebných
vitamínů a minerálů v
tenkém střevě, proto se doporučuje touto šťávou zapíjet
vitamínové a minerální preparáty. " Potravinové
alergie, atopický ekzém - Šťáva z aloe celkově posiluje organismus.
- Působí podpůrně na trávicí ústrojí, které díky tomu může
vstřebávat více jednoduchých aminokyselin místo antigenních
oligopeptidů. Tím způsobem se do krve dostává méně antigenů.
- Atopický ekzém je alergickou reakcí kůže na různé potravinové,
prachové nebo zvířecí alergeny.
Projevuje se vysušenou, citlivou
a podrážděnou pokožkou,
na jejímž povrchu vznikají poranění, která velmi často
podléhají různým bakteriálním a mykotickým
infekcím. Šťáva z dužniny
aloe podporuje zvlhčování suché pokožky, chrání ji před
infekcemi a napomáhá při léčbě již
probíhajících infekcí. " Jaterní problémy V játrech se hromadí
všechny nečistoty a škodlivé látky, které každý den přicházejí
do organismu a mezi něž patří syntetické léky, umělé potravinové
příměsi, barviva, látky zesilující chuť a vůni, pesticidy.
Těchto látek je bohužel tolik, že játra
nejsou schopna nápor zvládnout, a proto se objevují metabolické
poruchy, pocity
bolesti a píchání
v břiše. V této situaci je vhodné začít užívat šťávu
z aloe, která podporuje detoxikaci jater a celkově
posiluje organismus. " Poruchy látkové výměny Cukrovka -
jde o poruchu rozkladu cukrů v organismu. Šťáva z aloe působí
podpůrně při procesu snižování hladiny cukru v krvi. Arterioskleróza
- choroba často vzniká v důsledku cukrovky. Vysoká hladiny "špatného" cholesterolu
LDL v krvi vede k zužování tepen. Beta-sitosterol obsažený
ve šťávě z aloe podporuje procesy snižování hladiny "špatného" cholesterolu
LDL.
Nadváha - její příčinou je často narušený
metabolismus cukrů. Šťáva z aloe v těchto případech působí
jako podpůrný
prostředek. " Snížení imunity Aloe obsahuje řadu látek, které
posilují imunitní systém člověka. Mezi nimi vyniká zejména
acemanan a nedávno objevená glykosidová sloučenina - Aloeride.
Pokud se makrofágy (buňky požírající bacily), lymfocity T
(buňky intoxikující bacily) a lymfocity B (buňky vytvářející
speciální protilátky) dostanou do kontaktu s výše uvedenými
látkami, vzrůstá několikanásobně jejich efekt, a proto mohou
zlikvidovat řadu závažných chorob. Šťáva z aloe zvyšuje odolnost
na buněčné úrovni, humorální odolnost krve a lymfy, sníženou
odolnost kůže (např. v důsledku přemíry slunění), odolnost
sliznic trávicího ústrojí a jiných orgánů.
" Virové infekce
Viry - proteinové struktury odolné proti působení všech antibiotik,
představují velké nebezpečí pro lidský organismus, neboť
parazitují na zdravých buňkách, ničí je a vyvolávají obtížně
léčitelné choroby, jako např. chřipku, nachlazení, virovou
rýmu, zánět průdušek, zánět plic, opary, zánět střev a jater,
kožní záněty a řadu dalších. Acemanan a glykosidy obsažené
ve šťávě z aloe stimulují lymfocity T a makrofágy k boji
s viry a díky tomu je organismus schopen zlikvidovat rovněž
rychle vznikající mutace virů. " Mykózy Vzhledem k nízké
odolnosti lidského organismu a v důsledku nadměrného užívání
antibiotik jsou mykózy velmi rozšířenou nemocí.
Plísně jsou
navíc pro současnou
medicínu velmi těžkým soupeřem, i když je dokázáno, že
správně fungující imunitní systém dokáže
zničit i nejsilnější
kvasinky odolné proti působení léků, jako je např. Candida
Albicans. Proto je vhodné mít v domácí
lékárničce
přírodní posilující preparát, který aktivizuje imunitní
systém. " Kožní problémy Popáleniny Šťáva z aloe
působí podpůrně při léčbě popálenin vyvolaných vysokou teplotou,
slunečním zářením, chladem (omrzliny), rentgenovým zářením
a elektrickým proudem. Poranění u diabetiků Diabetici mají
často potíže s hojením ran, zvláštně v oblasti holeně (bércové
vředy), proto je každé zranění u diabetika pro lékaře velkým
problémem.
Dochází k rychlé infikaci rány, fibroblasty
(buňky produkující kolagen, které umožňují nárůst granulační
tkáně)
pracují velmi
špatně, nemocné místo není zpravidla řádně prokrveno,
a proto se celý proces hojení velmi prodlužuje.
V těchto
případech šťáva z aloe nejen posiluje organismus, ale
látka giberelin, která je v ní obsažena, má silné hojivé
a protizánětlivé
účinky. Vysušená pokožka Šťáva z aloe podporuje
zvlhčování
epidermu a podkoží. Lupy, akné Šťáva z aloe tonizuje
pokožku a díky acemananu, glykosidům a lupelolu má rovněž
silné antibakteriální
účinky.
" Infekce ústní dutiny V ústech
často vznikají bolestivé infekce, afty, dochází ke krvácení
dásní. Proto je vhodné proplachovat ústní dutinu šťávou z
aloe, která má, jak bylo již výše řečeno, protizánětlivé
účinky, zmírňuje bolest a regeneruje poškozené buňky. " Svědění
konečníku Šťáva z aloe vytváří nevhodné životní podmínky
pro choroboplodné organismy, které parazitují na této intimní
části těla, zmírňuje svědění a zánětlivé stavy. " Artritida
a revmatický zánět kloubů Šťáva z aloe působí podpůrně
při procesech regenerace buněk a při odstraňování mrtvých
buněk.
Regenerační proces velmi zmírňuje bolesti kloubů. Lupelol
obsažený v aloe má navíc protizánětlivý a analgetický účinek,
acemanan posiluje imunitní systém.
.